Jaká je lhůta pro rozhodnutí soudu o dědictví?

Dobrý den, soud nemá zákonem stanovenou lhůtu pro rozhodnutí ve věci, protože každý případ je specifický a vyžaduje různý rozsah dokazování. Pokud byla žaloba vůči Vám podána, soud Vám je povinen tuto doručit do vlastních rukou a to se všemi přílohami tak, abyste ve lhůtě stanovené soudem k žalobě písemně vyjádřili, a pokud uplatněný nárok v celém rozsahu neuznal, abyste uvedli ve vyjádření rozhodující skutečnosti na svou obranu, připojili listiny, na které se odvoláváte, a označili důkazy k prokázání svých tvrzení. Ve smyslu § 194 civilním mimosporového pořádku, pokud rozhodnutí o dědickém právu závisí na zjištění sporných skutečností, odkáže soud usnesením po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby určení sporné skutečnosti uplatnil žalobou. Na podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než jeden měsíc. Pokud žaloba nebyla podána ve lhůtě, pokud bylo řízení o žalobě zastaveno nebo pokud byla žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl rozhodnut v neprospěch žalobce.

Dobrý den, informace uvedené ve Vaší otázce si odporují. Nejprve jste uvedli, že jste dům po Vaší babičce zdědila, na konci své otázky uvádí, že Vám dům darovala Během Svého života. POKUD Vám babka dům darovala ještě Během Svého života, tak tento dům vůbec Neměl patří do dědictví, protože v době jejího úmrtí jste byli vlastníkem nemovitosti Vy. Vlastníkem jste se stali právě na základě darovací smlouvy a zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. POKUD z nějakého důvodu tento dům přece patří do dědictví po zůstavitelka (Vaší babičce) bylo by třeba vedeny, kdo všechno byl jí dědicem a jakým způsobem se dědilo (tj či ze zákona nebo ze závěti). V případě, že se dědilo ze zákona, je možné, že nevlastní dcera, o kterou se Vaše máma starala by mohla Mít určitý nárok vyplývající z dědičky řízení, i když není s ní nebo krevní příbuzná. Ve smyslu občanského zákona jsou totiž za určitých podmínek dědičné zůstavitele i osoby, které s zůstavitelka nejméně jeden rok před její smrtí žili ve společné domácnosti az toho důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byly odkázáni na ni výživou.

Dobrý den, soudy v takových případech nemají zákonem stanovenou žádnou lhůtu pro rozhodnutí ve věci. Procesní postup soudu je takový, že po podání návrhu na zrušení výživného je tento návrh doručen povinnému rodiči z výživného na vyjádření. Zatímco to soud doručí tomuto rodiči může to trvat 2-3 měsíce (v závislosti na pracovní vytíženosti soudu). Po vyjádření povinného rodiče z výživného (zvláště pokud se zrušením souhlasí oba) soud ve věci nařídí jednání, na kterém rozhodně. Opět, čas potřebný na nařízení termínu jednání není upraven v zákoně. Závisí na pracovní vytíženosti soudu. Pokud by soud ve věci Vaší dcery nekonal 3-4 měsíce, můžete ho písemně urgovat, aby jednal. V případě, že soud bude déle nečinný, můžete podat stížnost na průtahy v řízení přímo předsedovi okresního soudu.

Dobrý den,

naše odpověď je následující:

Podstatné je položit si otázku, z jakého důvodu by nemohl dědit státní příslušník Maďarské republiky, který tam žije 50 let?

Princip dědění není postaven na státní příslušnosti.

Podstatné je, že dědic splňuje podmínky pro zákonné a závěti dědění, že nedošlo k jeho vydědění nebo se nejedná o dědickou nezpůsobilost.

Pokud by i došlo k zatajení dědice, ust. § 485 a násl. Občanského zákoníku chrání oprávněného dědice (citujeme):

"§ 485:

(1) Jestliže se po projednání dědictví zjistí, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice .

(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu patří užitky z dědictví. Pokud však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.

§ 486:

Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.

§ 487

Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu. "