Vypořádání BSM v dědickém řízení

^Odpověď

Dobrý den. Vypořádání společného jmění manželů (dále také jako "BSM") v rámci dědického řízení je běžnou praxí, která má svůj zákonný rámec upraven především v ustanovení § 195 civilním mimosporového řádu (dále také jako "CMP").

Rozhodující právní úprava

Podle ustanovení § 195 odst. CMP platí, že:

"(1) Jestliže zaniklo manželství zůstavitele jeho smrtí nebo prohlášením za mrtvého, vypořádá se bezpodílové spoluvlastnictví manželů v řízení o dědictví po zůstaviteli.

(2) Společné jmění manželů lze vypořádat dohodou mezi pozůstalým manželem a dědici, uzavřenou písemně nebo ústně do protokolu, která podléhá schválení soudem. Pokud nedojde k dohodě, rozhodne o vypořádání soud.

(3) Jestliže jsou mezi účastníky sporné skutečnosti o rozsahu společného jmění manželů, na sporný majetek se nepřihlíží. Ustanovení § 198 odst. 2 se použije přiměřeně.

(4) Dohoda o vypořádání společného jmění manželů nebo rozhodnutí soudu o vypořádání obsahuje vymezení rozsahu majetku zůstavitele a jeho dluhů s údajem o hodnotě majetku a určení, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalému manželovi.

(5) Pokud se před skončením řízení zjistí další majetek ve společném jmění manželů, při jeho vypořádání se postupuje podle odstavce 2. "

Podle ustanovení § 196 odst. CMP platí, že:

"Pokud zaniklo bezpodílové spoluvlastnictví manželů za života zůstavitele, vypořádá se podle § 195, pokud toto spoluvlastnictví nebylo ke dni smrti zůstavitele vypořádáno a pokud se o jeho vypořádání nezačalo za života zůstavitele řízení u soudu na základě žaloby."

Bez ohledu na to, zda se BSM vypořádává v souladu s uvedenými ustanoveními v rámci dědického řízení nebo vyporaidanie BSM probíhá mimo něj, vždy jsou rozhodující zákonné zásady vypořádání upravené v ustanovení § 150 občanského zákoníku (dále také jako "OZ).

Podle zmíněného ustanovení platí, že: "Při vypořádání se vychází z toho, že podíly obou manželů jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co se ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a na to, jak se zasloužil o nabytí a udržení společných věcí. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a na zakázky společné domácnosti. "

 

Rozhodovací praxe soudů

 

Vycházeje z citovaných zákonných ustanovení ustálila rozhodovací praxe nejvyšších soudních autorit právní názory, z nichž při vypořádání BSM v dědickém řízení obecně vychází.

Nejvyšší soud České republiky vyslovil ve svém usnesení vydaném dne 22. listopadu 2012 pod sp 4 M CDO 19/2012 následující právní názor:

"Předpokladem vypořádání v dědickém řízení je jednak existence majetku, který tvořil společné jmění zůstavitele a pozůstalého manžela, a jednak skutečnost, že během života zůstavitele se nezačalo řízení u soudu o vypořádání majetku ve společném jmění manželů. Pokud se takové řízení zahájeno, soudní komisař počká na závěrečné rozhodnutí v daném řízení a do dědictví zahrne majetek, příp. dluhy v souladu s daným rozhodnutím, kterým je vázán.

Při vypořádání společného jmění zůstavitele a pozůstalého manžela v dědickém řízení je pozůstalý manžel účastníkem řízení, i když není dědicem, a to v části řízení, v níž se vypořádává bezpodílové spoluvlastnictví jeho a zůstavitele. Obdobně je to iv situaci, když zanikne manželství rozvodem během života zůstavitele, avšak mezi zůstavitelem a bývalým manželem nedošlo během života zůstavitele k vypořádání jejich společného jmění a ke dni smrti zůstavitele neprošly tři roky od zániku jejich společného jmění rozvodem. I v takovém případě, pokud nebyla mezi nimi za života zůstavitele uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění a ani se nezačalo o jeho vypořádání soudní řízení vypořádá se bezpodílové spoluvlastnictví v řízení o dědictví. Účastníkem dědického řízení je takto i bývalý manžel zůstavitele v části řízení, v níž dojde k vypořádání jejich společného jmění. "

V dané souvislosti lze poukázat i na další právní názor, který Nejvyšší soud České republiky prezentoval v rozsudku vydaném dne 30. listopadu 2009 pod sp 4 M Cdo 12/2009:

"V řízení o dědictví při ustálení masy BSM třeba rozhodnout, co patří do dědictví a co pozůstalému manželovi. Majetek v BSM lze vypořádat dohodou mezi pozůstalým manželem a dědici uzavřenou písemně nebo ústně do protokolu (§ 175l odst. 2 věta první OSP; nyní § 195 odst. 2 věta první CMP - pozn. Autora).

Dědička a pozůstalý manžel (nebo jeho právní nástupci) se mohou dohodnout i tak, že celá masa BSM patří do dědictví a že pozůstalému manželovi (resp. Do dědictví po něm) patří tzv. náhradová pohledávka.

Náhradová pohledávka je jeho pohledávka vůči dědictví (dluh zůstavitele) a tedy v případě, že si ji uplatní, řadí se do pasiv dědictví zůstavitele, což umožňuje dědicem a pozůstalému manželovi se dohodnout o její úhradě (o způsobu a lhůtě). V případech, kdy k dohodě nedojde, odpovídají dědicové za pohledávku manžela v rámci odpovědnosti za dluhy zůstavitele (§ 470 OZ).

Při náhradový pohledávce se neurčuje povinnost k plnění, dědický soud se omezí pouze na její konstituování. "

Vypořádání ve vztahu k předmětnému automobilu

Ze zadané otázky vyplývá, že automobil byl získán během trvání manželství, z čehož lze usuzovat, že patřil do BSM zůstavitele a jeho manželky. Při vypořádání tohoto automobilu přitom mohou nastat různé situace:

1 / po ustálení masy BSM se ve vztahu k automobilu vysloví, že tento patří do BSM a že předmětem dědění bude pouze spoluvlastnický podíl o velikosti ½ (druhý podíl o velikosti ½ bude patřit pozůstalé manželce). Následně se může pozůstalá manželka se synem dohodnout, že mu bude patřit takříkajíc "celý" podíl o velikosti ½ nebo jen podíl, který by mu patřil podle velikosti dědických podílů, a to ¼ (tj ½ z ½ automobilu).

2 / dědici se však mohou dohodnout, že předmětem dědictví bude celá masa BSM, a tedy i celý automobil (v podílu 1/1), přičemž tento nabude syn zůstavitele a ve vztahu k pozůstalé manželce se bude konstituovat tzv. náhradová pohledávka.

Jak vyplývá z výše uvedeného, alternativ vypořádání je několik. Pokud se však dědicové vědí dohodnout, v součinnosti s notářem jako soudním komisařem jistě dospějí k optimálnímu řešení.

Odpověď je podle slovenského práva. Pokud máte zájem o opdověď podle práva českého, napište mi na advokat@akficek.cz.

^Odpověď

dobrý den

spoluvlastníci se mohou dohodnout, že spoluvlastnictví zruší a to dohodou, následně načež se dohodnou i na vzájemném vypořádání. Pokud spoluvlastníci nejsou schopni se dohodnout podle § 142 odst. 1, 2 zák. č. 40/1964 Sb. Občanský zákoník: "1) Pokud nedojde k dohodě, zruší spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci.

Pokud není rozdělení věci dobře možné, přikáže soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla účelně využít a na násilné chování podílového spoluvlastníka vůči ostatním spoluvlastníkům.

Pokud věc žádný ze spoluvlastníků nechce, nařídí soud její prodej a výtěžek rozdělí podle podílů.

2) Z důvodů zvláštního zřetele hodných soud nezruší a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtěžku. "

Tedy pokud se spoluvlastníci nedohodnou, je třeba podat návrh (žalobu) na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na příslušný soud.

Nemusí čekat na to, až se umoudří a dohodnout se s nimi.

Odpověď je podle slovenského práva. Pokud máte zájem o opdověď podle práva českého, napište mi na advokat@akficek.cz.

^Odpověď

Dobrý den, vzhledem k tomu, že strýc je už před důchodem není možné očekávat, že by mu jakákoliv banka dala úvěr na vyplacení ostatních spoluvlastníků. Proto po smrti babky, resp. již v současnosti by bylo možné zahájit soudní řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, kde by se navrhl způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví prodej nemovitosti. Přestože je soud podle ustanovení § 142 OZ vázán postupem při vypořádání podílového spoluvlastnictví, nepředpokládáme, že nemovitost dělitelná na tři části a stejně nepředpokládáme, že by některý z bratrů chtěl, resp. byl schopen vyplatit ostatních spoluvlastníků. Proto by v soudním řízení soud musel rozhodnout o prodeji nemovitosti. Tento prodej by se však realizoval prostřednictvím dražby, a tudíž je nutné očekávat, že nemovitost nemusí být prodána za tržní hodnotu. Jinak než v soudním řízení ho totiž nemůžete donutit, aby prodal svůj spoluvlastnický podíl, resp. aby se podílel na prodeji celé nemovitosti.

Odpověď je podle slovenského práva. Pokud máte zájem o opdověď podle práva českého, napište mi na advokat@akficek.cz.