dědické řízení

Dobrý den, odpověď na Vaši otázku je možné nalézt v ustanoveních Občanského zákoníku. Zde však připadají v úvahu 2 možné varianty.

Ust. § 1491 Občanského zákoníku zakotvuje tzv. jiné pořízení pro případ smrti, mezi které mimo jiné patří závěť, která má při jejím sepsání přednost před klasickým děděním dle zákonné dědické posloupnosti. Sepsáním závěti může zůstavitel pro případ své smrti vyřešit své majetkové záležitosti a předejít tak následným majetkovým sporům mezi dědici.

Pokud zůstavitel nesepíše jiné pořízení pro případ smrti, bude se dědit na základě tzv. zákonných dědických tříd, které jsou upraveny v ust. § 1635 a násl. OZ:

 Pro Váš dotaz je důležité nastínit ihned první třídu dědiců, která zní: 

§ 1635

První třída dědiců

(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

Tedy, pokud zůstavitelův potomek zemřel, nabývají jeho podíl jeho potomci. 

Dobrý den,

Ve Vámi popsané situaci existuje možnost napadnout platnost darovací smlouvy, a to zejména v případě, že lze zpochybnit způsobilost dárce (darovatele) k právním úkonům v době, kdy byla darovací smlouva uzavřena.

Podle § 581 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) je právní jednání neplatné, pokud bylo učiněno osobou, která nebyla schopna právně jednat (např. z důvodu duševní poruchy, jako je pokročilá forma Alzheimerovy choroby).

§ 581

Není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

Pokud byl v době podpisu darovací smlouvy dárce v pokročilém stádiu nemoci, existuje reálná šance na zpochybnění platnosti této smlouvy, zejména pokud existují lékařské zprávy prokazující jeho neschopnost chápat význam svého jednání, nebo pokud je zjevné, že nebyl schopen projevit svou skutečnou a svobodnou vůli.

Dále uvádíte, že vlastníte závěť, ve které Vás dárce (pozdější darovatel) určil jako dědice. Podle § 1475 a násl. občanského zákoníku má závěť přednost před zákonnými dědici, pokud je platná.

§ 1494

(1) Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.

(2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

Jestliže byl ale majetek již darován za života jiné osobě, nemůže být předmětem dědictví, protože v okamžiku smrti již dárce nebyl jeho vlastníkem. Nicméně prokáže-li se, že darovací smlouva byla neplatná, pak se majetek vrací zpět do pozůstalosti, a tím pádem by se opět uplatnila závěť (pokud neexistuje nějaká novější), kde jste uveden jako dědic.

Dobrý den, pokud zůstavitel nesepíše jiné pořízení pro případ smrti například ve formě závěti, bude se skutečně dědit dle zákonných dědických tříd, a to dle první třídy. 

Občanský zákoník stanoví:

§ 1635

První třída dědiců

(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.

Co se týče rozdělení majetku, zde s ohledem na existující SJM bude nejprve třeba zaniklé SJM vypořádat. Velmi obecně (avšak samozřejmě bude záležet na způsobu vypořádání na základě rozhodnutí) se toto dá obvykle vysvětlit tak, že polovina majetku připadne přeživšímu manželovi a druhá polovina majetku spadne do dědictví. 

Tedy, například co se týče rodinného domu, polovina zůstane přeživšímu manželovi a druhá polovina domu bude součástí dědického řízení, apod. 

Jakožto dědicové se buď dědictví můžete ve prospěch matky úplně vzdát, nebo se na způsobu rozdělení dědictví během jednání dohodnout. 

§ 1490 OZ

Vzdání se dědictví

(1) Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice; učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Souhlasí-li i druhý dědic, použijí se obdobně ustanovení § 1714 až 1720; nesouhlasí-li však, k vzdání se dědictví se nepřihlíží.

§ 185 Zákona o zvláštních řízeních soudních

Rozhodnutí o dědictví

(1) V rozhodnutí o dědictví soud s účinností ke dni vzniku dědického práva

a) potvrdí nabytí dědictví jedinému dědici,

b) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle nařízení zůstavitele a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,

c) rozdělí pozůstalost mezi více dědiců podle určení třetí osoby, kterou tím zůstavitel pověřil, ledaže by k takovému určení nepřihlédl, a potvrdí podle rozdělení nabytí dědictví více dědici,

d) schválí dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, která není v rozporu se zákonem, a potvrdí podle ní nabytí dědictví více dědici,

.....