Jak vyřešit, aby po mně nededila rodina?

Dobrý den,

V České republice se dědické právo řídí občanským zákoníkem (zákon č. 89/2012 Sb.). Existují primárně dva způsoby, jak můžete ovlivnit rozdělení svého majetku po smrti a omezit dědění rodinou:

1. Závěť nebo dědická smlouva:

Závěť: Jedná se o jednostranné prohlášení o tom, kdo má po vaší smrti zdědit váš majetek. Můžete v ní odkázat majetek komukoli – fyzické nebo právnické osobě, organizaci, charitě atd.

Dědická smlouva: Je to dvoustranná smlouva mezi vámi a budoucím dědicem. Je silnější než závěť, protože ji nelze jednostranně zrušit. I zde můžete sjednat, kdo bude dědit. Dědickou smlouvou lze odkázat nanejvýš tři čtvrtiny pozůstalosti. Zbylou čtvrtinu pak můžete odkázat závětí.

U obou těchto způsobů je klíčové pravidlo o nepominutelných dědicích. Jsou to vaši potomci (děti, vnuci atd.). Mají ze zákona právo na tzv. nutný díl z pozůstalosti, i kdybyste je v závěti nebo dědické smlouvě opomenula nebo jim odkázala méně. Nezletilý potomek má právo na ¾ svého zákonného dědického podílu, zletilý potomek má právo na čtvrtinu svého zákonného dědického podílu.

Pokud máte děti, nemůžete je (bez splnění podmínek pro vydědění) zcela vyloučit z dědictví pouze závětí nebo dědickou smlouvou. Mohou si svůj nutný díl nárokovat.

2. Vydědění:

Jedná se o právní akt, kterým můžete své nepominutelné dědice (potomky) zbavit jejich práva na nutný díl, a tím je zcela vyloučit z dědictví. Vydědit lze pouze z velmi přísných důvodů, které jsou taxativně (výčtem) uvedeny v zákoně (§ 1646 občanského zákoníku):

§ 1646

(1) Ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který

a) mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi,

b) o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl,

c) byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo

d) vede trvale nezřízený život.

(2) Zůstavitel může vydědit i nepominutelného dědice, který je nezpůsobilý dědit, a proto je z dědického práva vyloučen.

(3) Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

Prohlášení o vydědění musí být sepsáno ve formě jako závěť (ideálně notářským zápisem) a musí v něm být jasně uveden konkrétní důvod vydědění a tento důvod musí být pravdivý a prokazatelný. Vydědění je často předmětem soudních sporů, protože vyděděný potomek se může bránit u soudu a zpochybňovat platnost vydědění nebo existenci uvedeného důvodu. Důkazní břemeno je na těch, kdo platnost vydědění prokazují (tedy na vašich dědicích, pokud nějaké určíte).

3. Nakládání s majetkem za života:

Toto je nejjistější způsob, jak zajistit, aby po vaší smrti rodina nedědila konkrétní majetek. Pokud svůj majetek převedete na někoho jiného (např. darovací smlouvou) již za svého života, tento majetek už nebude součástí vaší pozůstalosti a nebude se dědit.

I zde je ale třeba dbát na pravidla započtení na dědický podíl (tzv. kolace). Pokud darujete majetek někomu z potenciálních dědiců za života (v rámci 3 let před úmrtím), může se jim to započíst na jejich budoucí dědický podíl. Ovšem, pokud nechcete, aby rodina dědila, darujete majetek někomu mimo okruh vašich dědiců.